Úvod

ankara avukatankara ceza avukatıkızılay dershane
 

Druzí poslové jara na řece Moravě

Letos zjara se poprvé s "velkou řekou" potkávám v Litovelském Pomoraví chvíli po výjezdu na cyklovýlet v Horkách nad Moravou. Mlýnský potok je plný, málo chybí k tomu, aby se vylil ze břehů. Ne nadarmo se mu říká Střední Morava, vždyť je jejím dítětem, které se včas vrátí do matčina lůna.

 

Odrou kolem Opolí

Otevřel jsem oči ještě trochu unavené po včerejší jízdě ve tmě adventu a stovkách světel protijedoucích aut těmi snad nejzapadlejšími silnačkami Slezka. Kdyby mi dnes nezačínal výlet zase kousek podél Odry, ani by se mi je snad otevírat nějakou dobu ještě nechtělo.

 

Do hor i na ostrov nakonec

Místo na noc pod pohořím Parnitha vybírám znovu podle P4N, tentokrát se však řídím pravidlem nejmenšího zla, kde pobřeží není obestavěno vilovou zástavbou, zabraly si je pro sebe ropné rafinérie a chemičky. Projet alespoň okrajem aglomerace hlavního města cestou do pohoří Parintha prostě musím. Ještě se naposledy podívám přes záliv a vrak potopené lodi na Peloponés a vrhám se do změti předměstských ulic.

 

Ještě jedno peloponeské poflakování místo hor

Po rozloučení se s "holkama na cestách" mám sice pevný záměr, ten však napadá jejich bacil. Místo rychlého přesunu do pohoří Parnitha a tamního národního parku se dál velmi pomalým tempem toulám pobřežím Peloponesu, i když směr zůstává zachován.

 

Za holkama, jarem a pejsky na Pelopones

Vlastně jsem ani nevěděl, že jedu na Pelopones, všechno jsme upekli narychlo, až tak narychlo, že jsem si neuvědomil prošlou platnost zelené karty umístěné v autě. Makedonští ochránci hranice mě tak vrátili o třicet let zpět, "za rohem" celnice jsem si mohl opatřit novou platící 15 dní v jejich zemi skoro za cenu celoroční pro celou Evropu v Čechách. Po denní porci 900 km jsem se nezmohl na odpor, v klidu pláže jsem si za pár dní vygeneroval duplikát té mé během několika minut.

 

Za zimním sluníčkem na západ Středohoří

Krajina Českého Středohoří je pro mě fascinující v každé roční době, všechny ty hrudky, homole, kužely, někdy koňská sedla, stoly, lavice vystupují z placatého Polabí. Holé i křovím nebo lesním porostem chlupaté. Poslední lednové dny navíc vyčarovaly modrou oblohu, daleké výhledy a kluzké pěšiny. Tentokrát jsem procházel hlavně těmi neznačenými.

Úvod Výlety Cestopisy Tipy k zastavení Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace