Úvod
Novohradské hory na druhou dobrou
Novohradky už tu jednou byly, tak krásné, že jsem už tehdy při odjezdu z nich věděl... najdu si další místa, abych se sem mohl vrátit a nemusel opakovat už viděné. Našel jsem brzy, jen na realizaci jsem si pár let počkal.
Cyklostezka po železnici mezi barvy na Sprévě
Mám moc rád cyklostezky vedené po bývalých železnicích, jedna z nich je vybudována ze saského Löbau do údolí Sprévy. Okolní kopečky a procházky po nich, výživné doplňky stravy pro lačnící duši, když už z kola bolí třeba.... ano, přesně tam.
Francouzská Jura
Deštivé přejezdy přinášejí vždy několik výhod. Můžu vstávat později, tohle tentokrát Rozárka odmítla akceptovat, můžu v klidu najít místo k provedení základního servisu (voda dovnitř, kalné tekutiny ven), můžu za jeden den zastavit i v několika kavárnách...
Vosgézy - na úpatí víno, potom hory jako víno
Široké údolí Rýna ukazuje jasně, východní svahy německý Schwarzwald, západní francouzské Vosgezy. Skoro jako by se kopce viděly v zrcadle. Po německých už jsem jezdil autem, na kole i chodil pěšky, a díval se na ty naproti. Slibuji fotkám cestovatelů, slibuji značkám v mapách, kam všude se pojedu podívat, nejčastěji však plním sliby vrátkům, které jsem chytal za kliku a vstoupit jsem si zatím nedovolil.
Kde Zvon zní z hor
Pamatuji si to matně, snad takhle nějak to kdysi zpíval zlatý slavíček Karel... Pro mě byl výlet kolem stejnojmenného vršku v Českém lese dalším pokračováním postupného poznávání tohoto pořád ještě trochu zapomenutého, opuštěného pohoří.
Údolím Bílé Opavy do nejvyšších pater Jeseníků
Údolím Bílé Opavy stoupá do nejvyšších pater přírody Jeseníků z Karlovy Studány snad nejvíc turistů. Zvláště ve dnech, kdy v sousední polské zemi slaví nějaký státní svátek, pak se těch štěbetálků, telefonistů, rodinek i vnoučátek s babičkami a dědečky protrhne jesenický pytel.