Úvod

ankara avukatankara ceza avukatıkızılay dershane
 

Na míšeňská bílá a ke sklářské huti

Z polských rovin jsem k jihu jel podle dvou navigací, poslouchal audioknihu a kdybych neslyšel pokyny k odbočení zdvojeně, snad bych i zapomněl, co jsem si do každé z nich nastavil. U sochy nejvyššího Ježíše světa na to došlo, google domů odbočte vlevo, google k saským vínům odbočte vpravo. Rozhodnutí ve vteřině, spontánní, následující tři dny jsem nezalitoval ani vteřinu...

 

Za obrazy krajiny do třech polských PKO

Místo pro dnešní nocleh jsem si vybral na okraji města Sierakow na břehu Warty, pro mě nejmilejší polské řeky. Výběr byl motivován zcela prozaicky, chci na kole projet alespoň část Sierakowského PKO, tedy parku obrazů krajiny. Další jezera, další glaz (bludný kámen), další výhledy do kraje. Jen tentokrát trochu blíž civilizaci.

 

Drawenský národní park s lehkým předkrmem

Polská země rozlehlá a rovinatá je i zemí lesnatou a jezernatou. Zemí mnoha, mnoha přírodních chráněných území, národních parků nebo parků obrazů krajiny (PKO = park krajobrazowy). Zlatou polskou jeseň, tak Poláci s oblibou nazývají období vrcholného podzimu, jsem našel v několika přírodních oblastech na pomezí Lubušského, Západopomořanského a Velkopolského vojvodství. Považte sami, nezní už jen ta poslední čtyři slova minulé věty trochu zastarale a poeticky?

 

Zlatá pieninská jeseň

Přelom září a října byl chladný, na Tatry i nasněžilo. Hory na sebe přitahovaly mračna, aby přízemní partie zůstaly odhaleny a ty trochu výš aby si zachovaly svá tajemství. Určitě ne navždy, jen diváky udržovaly v pozornosti a napětí. Takhle jsem to vnímal, když jsem v nedělním podvečeru překročil hranici Pieninského národního parku a pár serpentinami vystoupal do Lesnického sedla

 

Státní svátek na valašský způsob

Prý nejlepší servis na topení v obytných autech a vůbec na věci s plynem spojené je ve Zlíně v Tečovicích, právě tam jsem Malibu svěřil na důkladnou prohlídku. Týden si akce vyžádala, když už jsem vážil tak dalekou cestu hromadnou dopravou pro auto, bylo mi i dopřáno sváteční zářiový víkend prožít ve valašských kotárech.

 

Západem to nekončí - Krušné hory

Z Kraslic jsem vyjel ukrutným krpálem na hřebínek, který jsem kdysi ani za Krušné hory nepovažoval, a ohlédl se zpět východním směrem. Tím pohledem pro mě končilo dlouhé a podrobné zkoumání hřebenů.

Úvod Výlety Cestopisy Naše služby Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace