Barvy nad jeskyněmi

Už mnoho let zpátky říkám, nemám rád zimu a všechny důvody, proč. Letos jsem se rozhodl věci změnit a přijmout toto roční období takové, jaké je. Najít si na něm nějaká pozitiva, třeba že přes stromy bez listí je mnohem lépe vidět do okolí. Úplně prvním pozitivem však je, že letos pro mě po dlouhé době není podzim poslem špatných zpráv, alespoň ne z hlediska ročních období. Poznal jsem to i v přírodě Moravského krasu.

V pátečním pozdním večeru tak nacouvávám do parkoviště v Holštejně (49°24´18.935"N, 16°46´43.150"E) a pečlivě hledám místo, kde bude možné nechat záď sedmimetrového Malibu přečnívat co nejvíce za obrubník, i tak čumáček máme decentně vystrčený do silnice a spím trošku hlavou nahoru. Za to ráno nemusím nikam spěchat ani se snídaní ani s odchodem na výlet. Poprvé se pokouším praktikovat metodu poznávání krajiny tak, že si určím "body zájmu" a až na místě podle aktální chuti něco vyberu a tam se vydám. Tady všemu vládne přírodní rezervace Bílá voda a několik přírodních i historických úkazů v blízkém okolí obce Holštejn.

Červená značka vedoucí ke zřícenině stejnojmenného hradu sice neprochází v těsné blízkosti auta, její nalezení mi však nečiní velkých potíží, což už se tak úplně nedá povědět o strmém stoupání ke skromným zbytkům tlustého zdiva. Ještě před ním mě ale silou magickou přitahuje kolmá bílá stěna vápencové skály, na které si neúnavný boulderista zkouší své umění a pod níž každý kolemjdoucí nahlíží do hluboké jeskyně Hladomorna. Dnešní trasa pěšího výletu není sice vůbec dlouhá, za to aktrakcemi je víc než nabitá, jednou z nich je i výhled z vrcholu této skály, od severu se majitelé hradu útoků rozhodně obávat nemuseli.

Přírodní rezervace je pojmenována po říčce Bílá voda, od kamenných zdí stačí seběhnout pár desítek výškových metrů k jejím břehům, v kamenitém korytu však najdu víc listí než vody. Navíc poslední zbytky životodárné tekutiny se pod jeskyní Nová Rasovna ztrácejí pod povrch země. Kdyby tady něco teklo, říkalo by se tomu "propadání", místo něj však nacházím jen kolmou stěnu k železnému bílému mostu a pod ní směs balvanů a skal všech velikostí, jak se během tisíciletí od stěny odloupávaly. A stačí dalších pár set metrů, abych stál pod další stěnou a nahlížel do jeskyně Nová Rasovna, tady pozoruji jeskyňářské "vybavení" rozvěšené po skalách vstupního portálu.

Naštěstí pak už pěšina vede jen kolem velmi dobře patrného Wankelova závrtu, také jevu, který lze spatřit pouze v krasových oblastech, pak vzrostlým lesem k silnici. Kdyby tomu tak nebylo, mému pochodovému tempu by se vysmáli i trénovaní hlemýždi. Přecházím na zelenou, ta mě vede silnicí a později úzkou asfaltovou cestou k vápence bývalého lomu Velká dohoda, dnes zážitkového areálu s několika ferratami, lanovkami, lanovým parkem nebo možností zkusit být jeskyňářem a po tom všem si dát kafe, pivo a v sezoně snad i buřta. Zdejší odstavná plocha pro automobily by se mohla zdát ideální i pro nocování v obytném autě, nesměla by však být opatřena dodatkovou tabulkou, že si právě toto provozovatelé areálu nepřejí. Neznačeným cestami se vracím do Holštejna a při popíjení teplého čajíku přemýšlím, co s načatým víkendem.

Na parkovišti 49°20´25.785"N, 16°45´29.809"E v Jedovnici jsme už spali před dvěma lety při adventní návštěvě jeskyní, tehdy byl rybník zcela vypuštěný, mrzlo až praštělo a oheň v krbu místní hospůdky tak lákavě hřál a praskal. Právě toto místo mi tedy posloužilo znovu, dnes se však chystám na cyklovýlet do asi nejznámější rezervace Moravského krasu NPR Vývěry Punkvy. Nejprve se žlutou značkou vyvezu k vrchu Strážná, pak na chvíli využiju červenou k Vilémovicím a do Suchého Žlebu. Tady mě naprosto fascinuje podzimními barvami a vápencovými skalkami a kameny zdobená krasová stráň. Pod ní ještě jezdí auta směřující k obřímu parkovišti nad propastí Macocha, v nejostřejší zatáčce silnice však odbočuje cyklostezka, dříve silnice ke Kateřinské jeskyni. Řekl bych, že toto byl ten nejhezčí úsek dnešního okruhu, uzounká nit asfaltu se z mírného kopečka v nekonečných zákrutech vyhýbá nižším i vysokým bílým skalám, kde stěny dovolují trochu širší prostor údolním rostlinám, tam vládnou podzimní barvy. Poletující tisíce kousků listí jako by všem poutníkům vyprávělo, jak brzy spadne první bílý sníh.

U Kateřinské jeskyně postávají dvě obytná auta ze Slovenska, já se ještě nechám předjet turistickým vláčkem směřujícím k Punkevní jeskyni a pak velmi mírně stoupám proti proudu Punkvy. Vidím i její malý ponor, lidské hemžení u vchodu do nejfrekventovanější jeskyně míjím s letmým pohledem do míst, kde poměrně mohutná říčka opuští podzemí. Dál už vody prosté údolí jen klade otázky, kam se všechna voda, která kaňon vytvarovala, poděla. A to až ke svému ústí nedaleko známé Šošůvské jeskyně Kůlna a prastarého hotelu Broušek, jeho zakladatel byl velkým objevitelem zdejších jeskyní. Možná právě pro absenci vody se údolí říká Pustý žleb.

Kolem známého skalního útvaru Hřebenáč nedaleko vstupu do Sloupsko Šošůvských jeskyní přejíždím do Sloupu, na návsi dávám kávičku s mrkvovým dortíkem. Pak stoupám po červené značce a silnici do Šošůvky, přehoupnu se přes kopec s vyhlídkou na Drahanskou vysočinu a klesám do Holštejna, kolem kterého jsem pochodoval včera. Ničím se tedy nezdržuji a po silnici valím do Ostrova u Macochy, na noc si vyhlédnu parkoviště u jeskyně Balcarka 49°22´36.916"N, 16°45´27.243"E, a po cyklotrase 507 se vracím do Jedovnice.

Noc u Balcarky nebyla úplně klidná, už od časného rána po silnici přejíždělo množství aut, navíc jsem až ráno zjistil, že v pondělí jeskyně neotevírá, což strýček google večer vůbec netušil. Trochu rozmrzele jsem tedy vstal až pozdě dopoledne a jen tak na zdař Bůh se jal prozkoumávat okolí, i tady chrání skály a jeskyně přírodní rezervace – Balcarova skála a Vintroky. Vylezl jsem se podívat k větrnému mlýnu ve vsi Ostrov, pak jsem kolem červeně rozkvetlého keře přešel dolů k Cikánské jeskyni. Znovu vystoupal na vrchol Balcarovy skály a sešel zpět k autu. Tento "žádný velký sport" jsem zazdil kávičkou a zmrzkou se šlehačkou stále ještě na zahrádce kavárny v Jedovnici a vydal se zpět k úternímu nástupu plnění pracovních povinností.

10/2021

Ukázat na mapě | Vladi Štekr