Co stvořila Sázava, co přidali lidé

Miluji řeky, miluji vůbec jakoukoliv vodu v krajině. Nejen že dává život všemu živému, umí i obraz krajiny náležitě zpestřit. Jednou z takových je i Sázava, která navíc na své cestě nikdy neopustí kopce.

Jel jsem podél Sázavy na kole, šel jsem podél Sázavy i pěšky. Ještě jsem nestál u ústí Sázavy do Vltavy, naopak jsem kdysi obešel rybník Velké Dářko napájený několika potoky, z něj vytéká jediný a právě ten se jmenuje Sázava. Už od od Pikovic putuji pár let proti proudu řeky, abych se k Velkému Dářku vrátil.

Jako kluk jsem nerad četl, protože mě do toho nutili. Ježíšek mi přinesl knížku vždycky, když jsem toužil po autíčku. Jedna z mála, kterou jsem trochu z donucení přečetl a která mi dodnes zůstala v paměti, byli Foglarovy Hoši od Bobří řeky. Tou řekou prý byla Sázava a děj se prý odehrával u Stvořidel mezi Světlou a Ledčí nad Sázavou. Přiznám se bez mučení, strach mi naháněl kemp hned při hranici dnešní rezervace Stvořidla, co mě naopak lákalo byla zmínka o několika starých kamenných kostelících, které byly postaveny v době vzniku nedalekého hradu Lipnice, tedy pozdně gotických a dodnes velmi dobře zachovalých. Tak jsem se dostal v páteční večer na okraj Světlé nad Sázavou (49°39´57.607"N, 15°23´39.724"E) a tam na břehu řeky přespal v obytném autě :-).

Po Posázavské cyklotrase, která paradoxně řeku víc míjí, než by ji kopírovala, jsem vyjel do Dolního Města, tam jsem našel první malý skvost historie, kostelík sv. Martina. K dalšímu vede zelená turistická značka, je to po silnici a pořád do kopce, do Loukova. Ke sv. Markétě. Pak značka odbočuje a stoupá k vrchu Melechov, od rybníka Rohule po zpevněné cestě. Ta míjí sice hlavní vrchol, mnohem pohodlněji mě vede k Melechovské studánce. Odkud žlutá dolů zpět k Sázavě právě do kempu u Stvořidel.

Chápu, že mnoho lidí podobnou atmosféru vyhledává, mnozí se sem jistě opakovaně vrací. Každý jsme naštěstí upečen z jiného těsta, můj pohled viděl absolutně zastaralý nevybavený kemp, několik stánků nabízejících to nejhorší k jídlu, co lze rukama člověka stvořit, a hlavně hodně piva, piva a piva. Hluk, zbytečně moc lidí na jednom místě. Určitě se někteří za dobu svého pobytu zde vydali alespoň na krátkou procházku do údolí, kde řeka musí překonat spousty žulových dlouhým působením vody do zakulacených tvarů ohlazených kamenů všech představitelných velikostí, v době mé návštěvy však poměr lidí v kempu a na cestě podél řeky byl tak 500 : 3. Proto jsem se na lávce spojující kemp s vlakovou zastávkou rychle pokochal tady už klidným tokem řeky a ještě rychleji kemp opustil.

Tady příroda pochopila, co má nachystat zbytečně spěchajícímu bikerovi, aby alespoň chvíli okem spočinul na jejím díle. Na pěšině podél řeky bylo možné totiž s kolem předvádět mnoho krkolomných artistických kousků, jen ujet na něm souvisle pár metrů bylo vyloučeno. Přestože sklon cesty je tu nepatrný. A tak jsem mezi různým zvedáním, přenášením, posouváním a přehazováním bicyklu přes kameny a skály odpočíval pohledem na stovky zurčících proudíků vody mezi tisíci kulatými kameny. A zklidňoval tak dech a hledal sílu pro pokračování v cestě proti proudu :-). Takhle jsem se propracoval přírodní rezervací Stvořidla, od Smrčné už se jede znovu po Posázavské cyklotrase, tady "vyjímečně" opravdu podél řeky.

Ten výlet mě dokonale vyčerpal ze všech dostupných fyzických sil, bylo mi naprosto jasné, že pokud chci ještě kousek popojet na kole i druhý den víkendu, musím "zvolnit" tempo a především sklon trasy. Zapátral jsem celkem bleskurychle a našel. Bohdaneč se jmenovala vesnička, kde jsem výlet startoval. Okolí je protkáno několika trasami naučných stezek, krajina mírná, prudkých stoupání prostá. Pro NS typické zelenobílé značky mě zavedly k Novému rybníku a žlutá turistická společně s cyklotrasou 0096 do městečka Zbraslavice. Zmrzlina, zámeček, a výhled na sever do Polabí od zdí, jež bývaly tvrzí, potom červená údolím Hodslavického potoka. Nakonec po cyklo 0099 zpátky k autu. Tenhle výlet rozhodně neoslní dramatičností nebo atrakcemi, naopak spíš zklidní mysl a nechá tělo nadechnout k náročnějším akcím. Pokud po nich ještě toužíme... :-)

08/2016