Listopadové vyhlídky z lužických vyvřelin

Panská skála a Zlatý vrch jsou ty nejznámější a nejnavštěvovanější lokality, kde lze v Lužických horách pozorovat sloupcovitou odlučnost čedičů vzniklou v dávných sopečných dobách. Okruh spojující místa těm známým podobná a k tomu překrásné vyhlídky poskytující začínám na malém i pro nocleh v obytném autě vyhovujícím parkovišti (50°47´45.948"N, 14°28´1.470"E) v Dolním Prysku.

Po modré musím chvíli asfaltovou silnicí, dívám se, jak spousta lidí využívá slunečného rána k posledním zazimovacím úpravám svých chat, chalup i obytných domů, brzy odbočuji vpravo do prudkého stoupání k Riedelově jeskyni. Tady, zdá se, všechno bylo Riedelovo, Ernst Riedel byl posledním majitelem "jeskyně", lépe řečeno štoly, dolovali tady písek pro sklářskou výrobu. Dnes lidské dílo obsadilo několik druhů netopýrů, aby nebyli rušeni, je vchod zamřížován.

Cesta dál stoupá podél aleje překrásných starých buků do sedla pod Břidličným vrchem, kromě modré se občas objeví i červené "psaníčko" místního jak jinak než Riedelova okruhu. Tuhle odbočku využívám k vyhlídce nad údolím Kamenice, mým těžkých krokům a supícímu dechu v kopci se směje kamzík, který mě dlouze pozoruje z vrcholu stoupání. Nijak moc mu nezáleží na příšlišném odstupu od mé postavy, hrajeme spolu takovou malou hru, utíká vždy jen ve chvíli, kdy se přiblížím na rozumnou vzdálenost k pokusu o jeho fotoportrét, ovšem jen tak daleko, aby mě motivoval k další snaze. Vyhlídka na Pustý zámek, Studenec, Zlatý vrch a Javor je překrásná.

Vracím se zpět do sedla, ještě chvíli pomalu stoupám po modré, pak se od značky odchyluji širokou vozovou neznačenou cestou k Herdsteinu. Listnaté lesy občas oživené modřínem hrají všemi odstíny podzimních barev, vše je podtrženo okry suchých trav a kapradin. Vzdálenou přítomnost Labe prozrazují v údolích se povalující cáry mlhy slibující excelentní podívanou z blížícího se výhledového bodu. Poslední výškové metry k vrcholové skále se musím prodrat neudržovaným lesem, tudy turistické trasy nevedou. Nerozhlížím se dlouho sám, místní vědí, kam si v podobných dnech vyběhnout, tréninkový režim jim však přikazuje se tu dlouho nezdržovat. Já naopak zkouším všechny možné úhly pohledu i techniky, jak dostat ty nádherné obrazy do podoby zajímavé fotografie.

Než dojdu na další vrchol, musím se vrátit zpět na modrou značku, vede mě nejprve širokou cestou přes rozsáhlé vykácené mýtiny, pak odbočuji vpravo a úzkou pěšinou stoupám starým smíšeným lesem. Brzy se mi po levé ruce zdvíhá skalnatý ostroh Středního vrchu, sice jen 523 metry vysokého, přesto poskytujícího kruhový panoramatický výhled. I tady stojím na čedičové skále a všímám si sloupcovité odlučnosti horniny, jen sloupy jsou výrazně "tlustší" a jejich půdorys není tak zřetelný. Za to mi vrcholové kovové tabule umožňují identifikovat mnohé ze stovek vršků, které na blízkém i vzdáleném horizontu vidím. Dlouho tu sedím na vyhřátém kameni, koušu donesené pochutiny a kochám se jasnými vyhlídkami.

Další cesta po modré značce se mi jeví trochu nudnější, je však třeba také si přiznat, že čas už trochu pokročil a v kratším dnu se hodí v lesním úseku bez atrakcí zvýšit tempo pochodu. Jenže cesta klesá jen do poloviny toho úseku, pod Tetřeví vrch už zase musím vystoupat, na udržení tempa mi schází dech. Pod vrcholem se připojuje žlutá značka, tu použiju pro sestup do horní části značně dlouhé údolní obce Prysk, shora se ještě pokochám výhledem na mohutné skalisko Středního vrchu, kde jsem před chvílí stál.

Ještě jedno stoupání mě dnes čeká, z návsi Horního Prysku na kopec Lipka, odbočka modré k vrcholu je tady potřebná, chybí vrcholové skalisko i triangulační tyč. Nejvyšší partie je zalesněna starým bukovým lesem, výhled poskytuje lavička na jeho okraji. Jen chvíli se dívám na Tetřeví a Ovčácký vrch, odkud jsem přišel, stíny se prodlužují. Poslední dnešní atrakcí mi měla být Pryská věž a Písková vyhlídka, nedaleko od sebe vzdálené pískovcové skály nad dlouhou horskou vesnicí, ani na jednu se mi však nepovedlo vystoupit, pokochal jsem se jen jejich tvary. Nábližkou už mi zbývalo jen seběhnout do Dolního Prysku k autu a vrátit se do šedi listopadové inverze ve středních Čechách

11/2022