Malý Amersfoort a velký Utrecht

Amersfoort a Utrecht, chtělo by se říci malý a velký, jenže v tom malém bydlí skoro sto padesát tisíc lidí a v tom velkém přes třista. Přitom od sebe jsou vzdáleny sotva dvacet kilometrů. Takhle vypadá v praxi "hustý".

V Amerfoortu se dobře parkuje i dá přespat na 52°8´47.083"N, 5°23´57.343"E, celkem rozlehlém parkovišti na hranici novějšího sídliště a městského parku. Do historického centra trvá cesta podél kanálu asi čtvrt hodiny, i na kole je použitelná. Nejstarší část uvnitř oválu namalovaného vodním kanálem jsme prošli mnoha úzkými ulicemi lemovanými starými domy úspěšných obchodníků dávné doby. Citlivě rekontruovanými, vzorně čistými, s rozkvetlými malými zahrádkami nebo alespoň keři u zdí. Těch postavených před 18. stoletím tu prý stojí přes třista, k tomu cihlová brána pro příchozí po zemi a další na opačné straně hradeb pro připlouvající lodě. A půvabné náměstí s nezbytným dómem, spoustou kaváren a barů, o velikonocích i s lunaparkem uprostřed. Ve středověku město prosperovalo díky výrobě piva a obchodu s vlnou a tabákem a své bohatství si udrželo dodnes. Při nejmenším to, za kterým sem přijíždějí turisté, v knižním průvodci je Amerfoort označen jako místo, které by si nikdo neměl nechat při návštěvě provincie Utrecht ujít. A my s tímto tvrzením můžeme jen souhlasit.

předchozí část: http://www.camper.photo/clanek/nizozemska-vresoviste-narodni-park-de-hoge-weluwe/?clanekId=118

Hlavní město provincie Utrecht je tak trochu povinností. I když svou lidnatostí a rozlohou není úplně přátelské k rozumnému zaparkování většího obytného auta někde blízko centra. Vybrali jsme si podle mapy obrovské parkoviště u Sportswegmuzeum, jenže tam nás ostraha nevpustila, protože jsme neměli v úmyslu muzeum navštívit. Nedaleko odtud jsme pak zaparkovali někde v ulici Malienbaan zhruba na 52°8´47.083"N, 5°23´57.343"E. Široký bulvár středem vzrostlé aleje, po krajích vedou souběžné užší ulice a tam jaou šikmá stání občas oddělená chodníkem. A právě to je místo, kam lze sedmi metrové Malibu s trochu přesahujícím převisem do chodníku na pár hodin usadit. Dalším možným řešením by možná byl nákup dvou parkovacích lístků v případě většího auta, které by zabralo dvě místa na parkování. Těch tady o velikonočním víkendu bylo volných dost.

A proč jít tady do města? Patří k jedněm z nejstarších v Nizozemsku, už za Římanů se tu čile obchodovalo. Však už tehdy městem protékal Rýn, dodnes k lodní přepravě hojně využívaný evropský veletok. Už v 11. století byl Utrecht náboženským střediskem země a v roce 1579 tady vznikla "utrechtská unie". Byl to spolek severních provincií Nizozemska, který se postavil na odpor tehdy zde vládnoucím Španělům, prosadil protestanství jako oficiální náboženství (nicméně katolictví zde bylo tolerováno) a stal se základem dnešního nizozemského státu. O padesát let později v Utrechtu otevřeli universitu, jejíž studenti dodnes oživují halasnou zábavou utrechtské ulice a bary.

Samotné centrum města je tak trochu na vyvrácení hlavy. Obrovská katedrála zabírá velkou plochu náměstí, ve vzorně upravené klášterní zahradě za ní se prý scházejí spokojení kuřáci mariuhany s milionovým hejnem holubů. Tak to píše knižní průvodce, my jsme nezaznamenali zvýšený výskyt ani jedné komunity. Naopak svěží zeleň, upravné chodníčky a stín gotického podloubí po obvodu nám zajistil mírné osvěžení uprostřed rozpáleného města. Utrecht provozuje mnoho muzeí, my jsme však spíš kavárenští povaleči, tedy jsme vzali za vděk jedním z mála volných stolečků pod slunečníkem a mezi procházkami ulicemi pozorovali ruch města.

další pokračování: http://www.camper.photo/clanek/bez-keukenhofu-to-nejde/?clanekId=122

Utrecht má však ještě jeden primát mezi nizozemskými městy a tím jsou jeho "dvoupatrové kanály" o velikonočním prosluněném víkendu navíc obsazené mnoha plavidly všech možných velikostí a tvarů. Středověcí budovatelé sítě na úrovni hladiny vybudovali jen sklady svým vzezřením připomínající jakési sklepy, které se táhnou v dlouhých řadách podél obou břehů obvodového kanálu. Teprve nad nimi stojí obytné domy v ulicích. Tyto prostory jsou dnes využívány k mnoha účelům, někde jako restaurace nebo kluby, jinde jako víkendové chaty, v některých lidé dokonce bydlí. I hotelové pokoje se tu najdou. Téměř všechny sklepy jsou velmi pěkně upravené, někde barevné okenice nebo dveře, jinde truhlíky rozkvetlých květin nebo bylinkové zahrádky. Před některými dveřmi rodinný piknik, jinde rozpustílá párty nebo čtenářský kroužek. A spousty lidí se zdraví s posádkami pomalu projíždějících lodí, někdy stihnou víc než pouze společenské fráze. Jen málokterý sklep je uzavřen nebo opuštěn. Utrecht o velikonocích opravdu žije a je příjemné po dvou dnech strávených v přírodě přijít zase mezi lidi.

4/2019

Ukázat na mapě | Vladi Štekr