Přírodní skvosty na řece Jihlavě
Ještě než řeka Jihlava na své pouti k Dyji, Moravě a Dunaji dorazí do rodiště Alfonse Muchy a Vladimíra Menšíka, do Ivančic, protéká divokým, skalnatým a velmi hlubokým údolím pod jadernou elektrárnou v Dukovanech.
Té se není třeba obávat, během výletu jsem ji zahlédl jen jedinkrát. Velmi příjemné místo k noclehu v obytném autě jsem našel u mostu přes Jihlavu nedaleko Hrubšic na 49°5´42.022"N, 16°17´39.098"E. Já do této vesničky zajíždím na kole ještě před tím, než se vydám proti proudu Jihlavy, lákají mě sem symboly zámku a vodního mlýna znázorněné v mapě. Naopak přírodní skvost v podobě rezervace Nad řekou se zvedá z údolí do stráně přímo za zádí obytného auta, prý tu ve velkých koloniích žije sysel obecný a kvete tu spousty zajímavých kytiček, k nimž přilétají stejně neobvyklí motýli. Já jsem však místo těchto pozorování spěchal za skalními vyhlídkami nad řekou. Aby možností, kam vyrazit třeba na podvečerní procházku hned po příjezdu, nebylo málo, nabízí se ještě přírodní památka Biskoupská hadovcová step na opačném břehu Jihlavy, prudké svahy tu kromě vzácných bylinek zdobí i roztroušeně rostoucí keře jalovce.
Vyjíždím údolní asfaltkou po červené značce a cyklotrase 403A, mé šlapání do pedálů ale nemá dlouhého trvání, za řekou na mě zvědavě vykukují skály přírodní památky Pustý mlýn. Kochám se jejich tvary i barvami, tu krásu i bizardnost jako kdyby u jejich paty podtrhla čirá říčka Jihlava. Až k můstku u rozcestí pod Templštejnem lze dojet i autem, jen řidiče nesmí překvapit úzká silnička, kdo projede lávkou, může směle pomýšlet na výpravy k proslulým sibiřským mostům :-). Z případných mdlob se pak posádku zotaví ve stánku s občerstvením.
Také o mé tělo se za chvíli budou pokoušet mdloby, jejich příčinou však bude mnou samotným vybraná stezka ke skalním vyhlídkám tady shlížejícím už hodně hluboko do údolí. Neznačená odbočka k nim z červeně značené cesty mě zlákala relativní sjízdností, brzy se však posmívala mému supění za bicyklem, který díky svému elektropohonu fungujícímu i při prostém vedení ve strmé stráni a sotva půl metru široké pěšině vesele poskakující, mi ujížděl a táhl mě za sebou jak statný bernadrýn bezvládnou obět švýcarské alpské laviny. Dlouho jsem se rozhlížel hlavně k severu, přírodní rezervace Velká skála tu objímá meandr Jihlavy svými strmými stráněmi posetými mnoha skalami všech možných tvarů. Pomalu jsem tady popadal dech, sbíral síly k dalšímu výstupu na červenou značku procházející rozlehlou rezervací a kochal se všemi krásami zdejší přírody.
Úleva, která se měla dostavit s dosažením značené cesty, bohužel svou intenzitou zdaleka zaostala za očekáváním, pěšina sice více vyšlapaná botami turistů doznala jen nepatrného rozšíření, navíc poměrně odvážně kopíruje hrany stráně velmi strmě spadající až dolů ke dnu Jihlavy. Jízda na kole je po ní možná jen s nejvyšší opatrností, přesto jen občas, za to výhledy dál do údolí proti proudu jsou tu úchvatné. A obnažené skalní výchozy Velký kačer, Velká skála nebo Na babách rozhodně stojí za krátké odbočky ze značené cesty. I její "kvalita" pro mě se po chvíli zlepšuje, abych si ale moc nevýskal, občas se o mou přílbu rozprskne velká kapka dešťové vody. Před těmi malými jsem naštěstí poměrně dobře chráněn hustým porostem listnatých lesů, i pro ně je rezervace Velká skála chráněna. Z výčtu obyvatel zvířecí říše mě zaujala slova užovka obojková nebo užovka podplamatá, na rozdíl od dalších mnoha si pod těmito alespoň trochu dovedu představit, co očekávat při reálném setkání se s nimi.
Když se z Velké skály dostatečně vynadívám a když se trochu vzpamatuji ze zpoždění nabraného při prozkoumávání rezervace, stáhne mě červená značka až dolů k řece k chatkám pod Mohelnem. Tady bych se mohl jít podívat třeba k vodopádu na potoku Mohelnička do další přírodní rezervace, jenže raději dělám, že o této možnosti nic nevím, aby tělo nemuselo přesvědčovat to nevědomé uvnitř, co mě žene za poznáváním dalších a dalších krásných míst. Až teď otevírám fotografie z té lokality a mé nožičky už křičí, no ještěže až teď. Projíždím kolem dříve pionýrského tábora a po široké sjízdné cestě stoupám k silnici, ta mě dovede do Mohelna. Otevřený terén poskytuje občasné výhledy do národní přírodní rezervace Mohelenská hadovcová step a já si nemůžu nevzpomenout na nádhernou procházku po naučené stezce touto lokalitou, kterou jsme absolvovali ještě ve dvou na samém počátku c*vidové hysterie. Z Mohelna mě vede zeleně značená "terénní" cyklotrasa pojemnovaná jako Pivovarská, prasátko aby se v těch značeních vyznalo, k rozcestí se žlutou značkou pod Biskoupským kopcem.
Láká mě pokračovat už jen sjezdem po dosavadní trase, pohodlné a lenořivé, vnitřní motivace však překonává i má vlastní očekávání a nutí mě odbočit k vrcholu kopce, i tady projíždím přírodní rezervací. Dříve se tu páslo, proto lesní porost není souvislý a na otevřených prostranstvích rostou teplomilná společenstva kytiček, mezi nimi poletují i vzácní hmyzáčci. Teď už mi opravdu nezbývá nic jiného, než jen sjet po Templářské cyklotrase k autu pod Biskoupkami.
Má dnešní cesta pokračuje už autem do středu země moravské, na Hanou, pro případné následovníky však mám pár tipů, jak by výlet obytným autem mohl pokračovat. Především jsem jen pár týdnů před právě popsaným výletem pobyl několik hodin v nedalekých Ivančicích, jejich náměstí "vybavené" kavárnami, obchody, ale i historicky cennými budovami za pár desítek minut zdržení rozhodně stojí, městečko je vyhlášeno městskou památkovou zónou. Dvěma nejvýznamnějším rodákům Alfonsu Muchovi a Vladimíru Menšíkovi je věnována muzejní expozice ve staré radnici. A zbytek půldne jsem věnoval naučné stezce Pekárka, která prochází stejnojmennou replicas relojes přírodní památkou. Ze zaoblených strmých strání padajících k řece vykukují slepencové skalnaté výchozy porostlé teplomilnými kytičkami, roztroušenými duby a akáty. Menší obytná auta mohou parkovat na 49°5´21.963"N, 16°20´53.412"E.
Výše jsem se zmínil o Mohelenské hadovcové stepi, výlet k ní je popsán v článku věnovaném víkendu u vodní nádrže Dalešice, procházek milovné uživatele obytných vozů pak potěší návštěva Templštejna a rezervací kolem vrchu Havran popsaných také v samostatném článku tentokrát z výletu pozdně podzimního.
5/2022
Ukázat na mapě | Vladi Štekr
Komentáře
Nikdo ještě nepřidal komentář. Buďte první!