Procházka do bílého Pekla

Do bledulového, bílého Pekla - skalnatého údolí Robečského potoka nedaleko České Lípy, přírodní rezervace, jsem prvně vstoupil jako student střední školy, první dubnové úterý se konaly přijímací zkoušky a my už přijatí jsme dostali den volna. Od té doby si pamatuji, kdy za "normálních" okolností plantáže bledulek rozkvétají a čas od času se pokouším do termínu svou návštěvou trefit.

Když jsme od Zahrádek mezi skály s Majolenkou vstupovali letos, trsy květinek u posledních domů dávaly naději, odkvetlé rostlinky kousek dál po proudu potoka ji naopak zcela vzaly. Vlastně jsem ani nebyl zklamán, jak už jsem prošlapal i přes nevelkou aktivitu několikery trekové boty ve svém životě, ani jsem nebral obvyklý fotoaparát, tady jsem měl pocit, že už jsem všechno v předchozích letech vyfotil. Z pocitu se však "vyklubalo" hlášení mysli, kousek hlouběji v údolí už jsem nevěděl, kam dřív namířit alespoň pseudoobjektiv starého mobilního telefonu. Hlavní naleziště se topila v naplno rozkvetlých "lánech", bezděčně jsem si vzpomněl na tulipánová pole v Nizozemí.

Bílých kvítků tančilo v lehkém vánku nad čerstvě zelenými šlahounky tenkých dlouhých lístků snad několik desítek tisíc na těch správně vlhkých plochách, které Robečský potok každý rok pro bledulky zaplaví, a že jich v Pekle pozorný a tichý tulák objeví požehnaně. Z takových tuláků pak tryská radost a energie na všechny strany, i my s Majolenkou jsme se jí vzájemně obdarovávali až do zmrznutí prstů, nosů a těm bez kulichů i uší. Když tedy příští první dubnový víkend nebudete mít co na objevování, zajděte do Pekla, u zamčeného vstupu do vyhořelého zámku v Zahrádkách na 50°38´4.245"N, 14°31´25.864"E byste měli najít i místo k zaparkování obytného auta.

4/2022