Výlety
Cyklostezka po železnici mezi barvy na Sprévě
Mám moc rád cyklostezky vedené po bývalých železnicích, jedna z nich je vybudována ze saského Löbau do údolí Sprévy. Okolní kopečky a procházky po nich, výživné doplňky stravy pro lačnící duši, když už z kola bolí třeba.... ano, přesně tam.
Zadní země od Sasíků
Z české strany tomu území trampové říkají zadní země, ze saské by se ten název hodil znamenitě také, myslím si. Jedna zadní země od severu, druhá od jihu, Křinice je hranicí, pravda, ne vždy. A také ne vždy se přenocování v obytném autě v údolí Křinice obejde bez restrikcí a zdarma jako na posledním parkovišti v řadě od ústí říčky do Labe na 50°55´42.425"N, 14°18´51.379"E. Možná je to i proto, že místo není uvedeno v tolik oblíbené aplikaci.
Od Elbe stoupají Krušky zvolna
Od saské strany, kde Labe už nese germánské jméno, stoupají svahy Krušných hor zvolna. Dokonce tak zvolna, že už v dobách počátků železnic tady lidé dráhy pro vláčky stavěli. Kde dnes vláčky nesupí, jsou zřizovány cyklostezky po tělesech bývalých železnic. Ta dnes pro mě začíná v Colmnitz.
Za míšeňským bílým, na labské vyhlídky, se slonem v porcelánu.
Jako slon pohybující se ladně ve vzácném míšeňském porcelánu jsem si připadal při počínání a diskusích s parkovacím automatem na 51°10´4.025"N, 13°28´23.760"E parkovišti určeném pro obytná auta hned po míšeňským hradem.
I vláčkem mezi pískovce a rudné hory
Dalo by se povědět, že drážďanská dálnice je hranicí, a protože i ta křižuje hranici, abychom těch křížů nenesli až příliš, přijíždíme k přehradě na říčce Gottleuba od Petrovic. V Hartmannsbachu na 50°50´28.170"N, 13°55´30.129"E nacházíme klidné místo k přenocování a procházka k přehradní hrázi je tak trošku podvečerní povinností.
Krušné hory po obou stranách hranice
Už v polovině "devadesátek" jsem dlouhé severní hory objevil při třídenním přejezdu na kole a nejspíš doživotně se do nich zamiloval. Dnes oceňuji jejich rozlehlost, dovoluje mi i po tolika letech objevování nacházet nová místa, nové výhledy, nová zákoutí přírody. Uzdravující se přírody, Krušné hory už dávno nejsou torzem varovně zdviženého prstu ukazujícímu k ekologické katastrofě. Haldy krušiny, zeminy zbylé po důlních pracích středověkých horníků rud, které daly horám jméno, teď doplňují krásu krajiny jako skvostný náhrdelník na obnaženém nadprsí stejně skvostného ženského těla a její tváře.
Dojet do cíle dlouhé cesty - Spréva
Probudil jsem se po nočním příjezdu někde blízko u Berlína.... Do sousední louže přišla na návštěvu kosice s černým zobáčkem a vyrobila si z ní termální lázně s vířivkou. A pak ještě další dva, snad pánové, protože zobáčky ostře oranžové, a své koupeli věnovali mnohem méně času.
Velikonoční Křižácké jízdy v Horní Lužici
Lužická jezera začínají být pro české karavanisty notoricky známá, což tedy spojit jejich návštěvu s poznáním velikonoční tradice Lužických Srbů?
Když děda mráz naděluje v Labských pískovcích
Možná sněhový silvestr, Nový rok 2010 odhalil mé touhy trávit alespoň část zimy v teplejších krajích. Poslední noc starého roku jsme prožili nad chatou v Tiských skalách, naprosto osamoceni, jen ve společnosti sněhových vloček.
Na kolo Drážďanům okolo
Zdálo se to na příjemný podzimní víkend, zůstat doma stalo by se nejspíš hříchem. Jak už si tak zvykáme na omezování osobních svobod vyčleněné menšiny populace, soudruzi z NDR povolovali v tom čase vstup na své území na dobu 24 hodin za účelem turistiky či nákupů. Říkal jsem si nákup 24 a turistika 24 to by bylo 48, a vyrazil jsem.
Jezdil jsem v zemi bývalých dolů
Letošní červencové svátky jsem potřeboval být sám, urovnat si myšlenky, znovu se vrátit někam na start a zopakovat si či případně pozměnit odpovědi na základní životní otázky. Zamířil jsem do krajin, které se mi zdály krajinami ničeho. I v nich jsem však vydoloval spousty krásných chvil, obrázků a prožitků. Jezdil jsem totiž v zemi bývalých dolů...
Spréva, pyramidy a letní pohoda u Cottbusu
Sprévská cyklostezka lemuje tok "berlínské" řeky od pramene nedaleko české hranice u Rumburka až do hlavního města. Jeden z víkendů na jejím toku jsem prožil jižně od dolnolužického Cottbusu a byl jsem nadšen pestrostí jeho programu.
Povozili mě lodičkou po spreewaldských kanálech
Povozili mě lodičkou po kanálech Spreewaldu a dost se mi to líbilo. K tomu nějaká cyklistika, letní pohoda, setkání s kamarády, podobnému způsobu výletů obytňákem se nikdy bránit nebudu.
Už nikdy víc na Bärwalder
Poprvé jsem stál na břehu jezera Bärwalder, že si ani nechci vzpomenout, kdy. S podzimním podvečerem jsem se vyloupl na škvárou vysypané volné ploše, někde hluboko pode mnou se rodilo jezero dnes známého rekreačního střediska. Okolí zdevastované těžbou hnědého uhlí, přímo proti mě stovkami světélek problikávající tepelná elektrárna. Zalezl jsem do postele dodávky Iveco, která se nikdy nestala obytným vozem, a při pozorování těch úkazů jsem usnul.
Kde Lužická Nisa je švarným děvčetem
Výlet podél Lužické Nisy startujeme vlakem z Bílé Vody (Weisswasser, Běla Voda v jazyce Lužických Srbů) a za nakládky lidí a kol vzniklých zmatků. A tím, že se vezeme, zmatky rozhodně nekončí.
Bautzen se správně říká Budyšín
Německý Bautzen je pro mě cukrárna na pěší zóně, kde se každé jen trochu volnější a teplejší odpoledne schází půl města na obří zmrzlinové poháry. Budyšín je potom pro mě zbytek toho všeho, co můžu projít a vidět ve starém městě.
Saské pískovce nad Křinicí
Od samého začátku mého cestování obytným autem jsem často mířil do Labských pískovců, zvláště na německou stranu. Ne snad, že bych na ty české zanevřel, jen tam už jsem toho hodně poznal.
K berlínským jezerům
Vodní plocha je pro mě vždy v přírodě prvkem, který mě fascinuje, přitahuje. Nemusím se nutně do ní namáčet, ale dívat se na ní, pozorovat zcela odlišný svět kolem ní, ať už je mořem, řekou, jezerem nebo rybníkem na návsi, to mě pokaždé alespoň na chvíli zastaví. I mrak je řekou, která už viděla moře.
Žulové lomy a zádumčivé vodní hladiny
Do bývalé NDR jezdívám často a rád už řadu let, i když v posledních časech mi to není příliš dovolováno. I když důvody mých cest objevilo spousty dalších uživatelů obytných aut. I kdy jsou tam restrikce spaní v autě v přírodě v zásadě vyspělejší, než u nás.
Z Bielatalu si toho opravdu moc nepamatuji
Narodil jsem se v době, kdy pád socialismu byl ve vidění lidí stejně reálný jako dobrovolná demise jednoho premiéra nebo že by tentýž pán předal své miliardy na budování útulků pro bezdomovce. Nebo že by se snad ti bezdomovci do oněch útulků přestěhovali :-).
Ještě si pamatuji doby, kdy jsme směli do Drážďan
Bývaly doby, lidé svobodně vycházeli z domů, kdy potřebovali nebo chtěli, kdy vydělat si na živobytí tím, že odvedu dobrou práci, bylo považováno za správné a nikomu v tom nebylo bráněno, kdy překročení státní hranice bylo volně dovoleno. Kdy přijít do obchodu se zakrytým obličejem si koledovalo o pár hodin v cele předběžného zadržení. Dnes je všechno jinak...
V každé roční době po Lužické Nise
Když podzim zbarví všechno zelené rostlinstvo do okrových, bordových nebo hnědých tónů, když časté deště zalijí nezpevněné cesty tisíci louží, přijdou cyklistům vhod asfaltové cyklostezky a rovinaté úseky. Pro výlet obytňákem se tak jeví putování podél Nisy v jejím horním toku jako ideální náplň prodlouženého víkendu.
Lomy, zámky, cyklostezky a jezera kolem Görlitz
Kamarád Ondřej mi poradil moc fajn web, kde jsou popisovány cyklostezky po tělesech bývalých železnic v několika evropských zemích. Pro nás je nejbližší úsek z Görlitz do blízkých kopců, vláčky tu kdysi vozily žulu.
Z Krušných hor ke stříbrným nalezištím
Jsou tak rozlehlé, že se v nich spolehlivě ztratí těch pár lidí, kteří je i v dovolenkové sezoně navštíví. Krušné hory, čím západněji, tím krásnější, čím východněji, tím opuštěnější. Každému dle jeho libosti.
Za plzeňskými do Falckého lesa
Jsou nabídky, které se prostě neodmítají. Takovou byla i možnost svézt se po cyklostezce vybudované na tělese bývalé železnice hned za bavorskou hranicí a potkat se po dlouhé době s plzeňskými kamarády.
Spreewald camper prehistorický
Spreewald z roku 2007 je pravěk mých cest obytným autem. Ono vlastně ani nebylo obytné, ani nákladní, ani osobní, mně však v té době sloužilo ke všem těm účelům.
Za námořníky ke Sprévě
Po dvou dnech odření se podél Odry jsem mírně změnil destinaci. Od širokého a v těchto dnech i prudkého hraničního veletoku jsem se přesunul k idylické, mírné a poetické Sprévě.
Podél tří braniborských řek
Jednou z oblíbených disciplín provozovaných cykloturisty je putování podél řek. Jedete neustále "z kopce", zpravidla po upravené cyklostezce, cesta příjemně ubíhá.
Odření - putování podél Odry
Mám plán, řekl bych strategický, stran Odry a Nisy. Jako kluci jsme po Nise tehdy ještě zbarvené podle aktuální produkce textilek v jejím povodí pouštěli papírové lodičky a závodili, komu dopluje dál. Nejlepší z nejlepších vydržely od školy ke školní jídelně.
Babí léto na bavorských cyklostezkách
Tohle se mi pořád vrací. Sjíždím z Rozvadova po dálnici ke křižovatce na Norimberk nebo Mnichov a pokaždé si opakuji stejnou větu. Tady se mi moc líbí, sem se někdy musím dojet podívat.
Krajinou zaplavených dolů
Mám rád cesty do bývalé NDR, snad proto, že jsme před lety kráčeli s německými soudruhy po stejné cestě budování společnosti. A asi i proto, že překročit státní hranici je pro mě vždy malým svátkem, který tady můžu oslavovat vzhledem ke vzdálenosti od rodné hroudy neomezeně často.
Vláčkem i pěšky do lázeňských městeček Žitavských hor
Bylo to někdy počátkem 90.let, vymysleli jsme si se synkem v listopadovém odpoledni, které se netvářilo úplně listopadově, udělat si výlet do skal kolem Oybina v Žitavských horách. Tak se jmenují Lužické na saské straně, z Čech je to sem kousíček.
Na bavorské straně Českého lesa - od severu
Český les je předlouhé pohoří a každá jeho část nabízí jiné pohledy na přírodu a krajinu. Pokud při výletě ať už pomocí obytného auta nebo na kole překročíme hranici, všimneme si odlišností života i si vzpomeneme na dobu, kdy jen podívat se směrem k západním obzorům bylo téměř trestným činem.
Na lužické safari
Výlet do Horní Lužice – tomu rozuměj sice jižní, avšak podle nadmořské výšky vyšší části kraje obývaného slovanskou menšinou v bývalé NDR – je vděčným cílem pro camperistu v každém ročním období.
Mužakowský park a zámek a něco navíc
Na pomezí Horní a Dolní Lužice, na Lužické Nise, na polské hranici, to jsou nápovědy, kde hledat Bad Muskau po německu, Mužakow v lužické srbštině.
Městečko na hranici
Příjemná krajina na projížďku na kolech, historické památky města a ne příliš velká vzdálenost od slavných Drážďan, to mohou být lákadla města Königsbrück a jeho okolí.
Předjaří u Lužických jezer
Lužická jezera – oblast bývalých hnědouhelných dolů. Dnes postupně rekultivovaných a přeměňovaných v jezera a zázemí pro relax a rekreaci.
Obnažená skalní města
Konec zimy nebo časné jaro – nejlepší období k návštěvě skalních měst. Pro ta nejznámější a nejnavštěvovanější to platí dvojnásob.
Barvy v národním parku Hainich
Karpatský prales uprostřed Německa, tímto sloganem láká národní park Hainich návštěvníky.
Kamenz mezi rybníky
Kamenz (česky Kamenec) je nejzápadnějším městem ve středověku proslulého Lužického šestiměstí.
Na stolové hory Saska
Do Labských pískovců jezdíme putovat divokými skalními městy, hlubokými temnými roklemi, nekonečnými lesy a do německé části také po vyhlídkách ze stolových hor.
Starnberger See - jezero u Mnichova
Vraceli jsme se první lyžovačky v půlce listopadu, kolem státního svátku.
Pod Žitavské hory
Nám se líbí jezdit do zahraničí a přitom zůstávat skoro doma. Máme příhraniční oblasti rádi, každé překročení hranice je malým svátkem.
Nalezeno: | Zobrazeno: 1 -